Naše služby:

* iniciace projektových záměrů * konzultace technického a organizačního charakteru pro rozvinutí záměru * technická podpora a konzultace při návrhu optimálního technického řešení

Využití čistých energií – to je energeticky efektivních a obnovitelných zdrojů energií – za posledních několik desetiletí velmi stouplo. Technologie dříve považované za podivné či exotické jsou dnes komerční realitou, poskytující cenově přístupnou alternativu ke konvenčním palivovým systémům a s nimi asociovaným problémům (emise skleníkových plynů, vysoké náklady na provoz, místní znečištění).

Potencionální uživatelé, politici, finančníci a dodavatelé technologií musí být schopni rychle zjistit, zda navrhovaný projekt čisté energie dává smysl, aby z těchto technologií mohli mít prospěch. Tato analýza umožňuje za minimum investovaného času a úsilí odhalit, zda je navrhovaný projekt hoden dalšího výzkumu.

Software RETScreen International Clean Energy Project Analysis (Mezinárodní analýza projektů čisté energie) je přední nástroj zaměřený na umožnění analýzy proveditelnosti technologií čisté energie.

Jádro nástroje sestává ze softwaru pro standardizovanou a integrovanou analýzu projektu, která může být použita celosvětově pro zhodnocení produkce energie, životnosti a snížení emisí skleníkových plynů pro různé typy navrhovaných energeticky efektivních a obnovitelných zdrojů energie. Všechny modely technologií čisté energie v softwaru RETScreen mají stejný vzhled a následují standardní přístup pro usnadnění rozhodování – se spolehlivými výsledky. Každý model také obsahuje integrované databáze produktů, nákladů a počasí a detailní online uživatelský manuál. Všechny tyto funkce pomáhají dramaticky snížit čas a náklady potřebné k přípravě studie proveditelnosti. RETScreen může být nejrychlejším a nejjednodušším nástrojem pro odhad životaschopnosti potencionálního projektu čisté energie.

Vzhledem k množství informací a funkcí, které RETScreen obsahuje, je jeho použitelnost větší, než pouze na studie proveditelnosti. Člověk neznalý větrné energie, například, může dobře pochopit schopnosti této technologie pročtením relevantních sekcí e-učebnice a zabudovaného online manuálu. Technik, který potřebuje vědět, kolik solární energie dopadá za měsíc na svažitý terén, to může zjistit velice snadno pomocí kalkulátoru sluneční energie. Architekt zkoumající energeticky efektivní okna pro nový projekt může použít databázi produktů integrovanou do modelu Pasivní solární vytápění k nalezení výrobců oken s určitými tepelnými vlastnostmi. Investor může využit citlivostní analýzu a analýzu rizik dostupnou v modelu pro zhodnocení rozik spojených s investicí do projektu. Software RETScreen je velmi flexibilní, nechává uživatele soustředit se na ty aspekty, jenž jsou pro něj důležité.

Základem softwaru RETScreen je porovnání mezi „základním případem“ (konvenční technologií) a „navrhovaným případem“ (čistou technologií). Toto má velmi důležité důsledky pro zadávání nákladů: RETScreen se v důsledku nevztahuje k absolutním výdajům, nýbrž k přírůstkovým – k výdajům navrhovaného případu, které překračují výdaje základního případu.

V softwaru RETScreen je energetický prospěch stejný pro základní případ i navrhovaný případ. Pokud například navrhovaná větrná farma generuje 50000MWh za rok, tak se toto srovnává s 50000MWh elektřiny z konvenčních zdrojů. Na druhou stranu, výdaje nebudou stejné – navrhovaný případ bude mít typicky vyšší počáteční výdaje a nižší roční výdaje. Proto je cílem analýzy RETScreen určit, zda rovnováha výdajů a úspor činí projekt za jeho životní cyklus finančně atraktivním. Toto je zobrazováno různými finančními indikátory a peněžním tokem počítaným softwarem RETScreen.

Stejnou metodu používá i analýza snížení emisí skleníkových plynů – počítá rozdíl v emisích v základním případě a v navrhovaném případě.

Pět kroků standardní analýzy projektu

Pro každou technologii v softwaru RETScreen je použit jiný model, avšak tyto mdely mají společný postup analýzy. Výsledkem je, že když se uživatel naučí používat jeden model, nebude mít problém používat jiný. RETScreen je vyvíjen v Microsoft Excelu, proto je každý z pěti kroků analýzy spojen většinou s jedním listem v sešitu.

1. krok – energetický model – specifikace parametrů popisující lokalitu projektu, typ systému použitého v základním případě, technologie pro navrhovaný případ. Software spočítá roční výrobu energie nebo úspory energie.
2. krok – analýza nákladů – zadání počátečních, ročních a periodických nákladů navrhovaného systému, výhody oproti základnímu případu (nebo přímé zadání přírůstkových výdajů).
3. krok – analýza emisí skleníkových plynů (volitelně) – roční snížení emisí skleníkových plynů oproti základnímu případu.
4. krok – finanční souhrn – zadání finančních parametrů. Software spočítá různé finanční indikátory pro zhodnocení životaschopnosti projektu.
5. krok – citlivostní analýza a analýza rizik (volitelně) – software pomáhá odhadnout, jak může nejistota v klíčových parametrech ovlivnit životaschopnost projektu.

Pro instalaci stáhněte níže uvedený instalační balíček.

Volbu svítidla a světelného zdroje bychom měli v první řadě podřídit požadavku na zrakový výkon a zrakovou pohodu. Hladiny osvětlení pro různé činnosti člověka jsou předepsány normami, předpisy nebo doporučeními. Bylo zjištěno, že nedodržováním předepsaných hodnot osvětlení se snižuje produktivita práce, roste úrazovost, nehodovost atd.

Dále je třeba se zaměřit na to, aby osvětlení bylo energeticky a ekonomicky úsporné. Energetickou spotřebu elektrického osvětlení můžeme ovlivnit zejména volbou vhodných světelných zdrojů, konstrukcí a materiálem svítidel, způsobem osvětlení, úpravou ploch ovlivňujících osvětlení prostoru, osvětlovací soustavou a způsobem ovládání a regulace osvětlení.

Druhy světelných zdrojů

Žárovky

Nejznámější, nejrozšířenější, ale nejméně energeticky hospodárné jsou klasické žárovky. U nich se přemění na světlo pouze 3 % (!) spotřebované elektrické energie a zbytek je přeměněn na ztrátové teplo.

Abychom mohli energetickou spotřebu snížit, je vhodné používat pokud možno žárovky reflektorové s usměrněným světelným tokem, které jsou označovány písmenem R a číslem udávajícím průměr reflektoru v mm (např.R63).

Životnost žárovek je cca 1000 provozních hodin.

Pokud máme žárovku ukrytu ve svítidle a není ve směru přímého pohledu, měla by mít větší příkon než 25 W (netýká se to ovšem žárovek pro osvětlení chladničky nebo trouby u elektrického sporáku).

Když máme žárovku umístěnu v úhlu přímého pohledu, je vhodné, aby tato žárovka byla matovaná (tzv. mléčná žárovka).

Nejnovější typy žárovek jsou opálové se speciálním pokrytím zachovávajícím jejich plný světelný tok a přitom nás neoslňují.

Lineární zářivky

Dalším často využívaným světelným zdrojem jsou klasické lineární zářivky, jejichž nezbytnou součástí je zapalovací zařízení (tzv.předřadník), které se skládá z tlumivky, startéru a kompenzačního a odrušovacího kondenzátoru.

Technicky dokonalejší je elektronický předřadník, který má v porovnání s klasickým předřadníkem o 8 až 10 W nižší příkon (u lineárních zářivek) a umožňuje nám zároveň prodloužit životnost zářivky a zvýšit světelný tok asi o 15 %.

Kompaktní zářivky

V současné době se začínají ve větší míře používat pro osvětlení kompaktní zářivky, ve kterých je spojena v jeden celek zářivka a elektronický předřadník.Tato energeticky úsporná svítidla lze našroubovat do běžné objímky místo klasické žárovky.

Kompaktní zářivky jsou asi pětkrát účinnější než žárovky a uspoří až 80 % (!) elektrické energie při stejné hladině osvětlení.

Také životnost kompaktních zářivek (cca 8.000 hodin) je oproti žárovce vyšší.

Příklad:

Jestliže nahradíme klasickou žárovku o příkonu 100 W kompaktní zářivkou, která má při stejné hladině osvětlení příkon 20 W, tak při ročním provozu 1.000 hodin uspoříme 80 kWh elektřiny. Během životnosti kompaktní zářivky můžeme uspořít 640 kWh elektrické energie, to je při současné ceně elektřiny (1,74 Kč/kWh) úspora 1.113,6 Kč.

Z tohoto příkladu je patrné, že I PŘI VYSOKÉ CENĚ KOMPAKTNÍ ZÁŘIVKY SE JEJÍ POŘÍZENÍ DO DOMÁCNOSTI VYPLATÍ. Dále musíme počítat také s tím, že bychom museli během této doby zakoupit sedm žárovek, protože mají uvažovanou životnost 1.000 hodin.

Požadavky na svítidla

Základním úkolem účelových svítidel je dosažení maximální provozní světelné účinnosti při prostorovém rozložení světelného toku, který je optimální pro daný účel. To znamená, že pro každý prostor a danou práci se hodí jiný typ svítidla, který musí současně splňovat tyto požadavky:

• rozložení jasů v prostoru
• omezení oslnění
• směr a stínivost světla a podání tvarůbarvu světla a podání barev předmětů
• množství světla
• další psychofyziologické podmínky pro zrakovou činnost

Konstrukce svítidel je proto rozmanitá. Můžeme v obchodech uvidět například svítidla, která usměrňují světelný tok do určitého prostoru (reflektory – využívající odrazu, prostupu a lomu světla, nebo difuzory – využívající prostupu a rozptylu světla).

Vhodný typ svítidla

Obývací pokoj

Pro celkové osvětlení místnosti je vhodné například závěsné svítidlo s rozptylným stínidlem, ve kterém jsou osazeny žárovky nebo kompaktní zářivky. Celkové osvětlení můžeme řešit rovněž jako nepřímé s lineárními zářivkami teple bílé barvy.

Pro místní osvětlení ke čtení, sledování televize nebo k osvětlení pracovního stolu se používají svítidla nástěnná, stojanová, případně s nastavitelnými rameny. Jako světelné zdroje lze použít žárovky nebo kompaktní zářivky.

Kuchyně

Celkové osvětlení lze řešit podobně jako v obývacím pokoji.

Pro osvětlení pracovní plochy kuchyňské linky je vhodné svítidlo se zářivkou barvy bílé nebo teple bílé.

K osvětlení jídelního stolu je možno doporučit stahovací svítidlo s kompaktní zářivkou.

Koupelna

Celkové osvětlení je možno zajistit stropním zářivkovým svítidlem s teple bílou barvou zářivek.

Osvětlení zrcadla je vhodné provést dvěma stejnými svítidly s kompaktní zářivkou, umístěnými symetricky po obou stranách zrcadla, nebo jedním svítidlem s lineární zářivkou, které osadíme nad zrcadlo tak, aby nás neoslňovalo.

Dětský pokoj

Při osvětlení dětského pokoje se dělá nejvíce chyb. Jestliže má dítě nevhodné osvětlení pro svou činnost, má snahu se naklánět, kroutit a přesedávat tak, aby si samo zlepšilo podmínky vidění. Vadné osvětlení může být proto příčinou deformací páteře, bolesti hlavy, špatné nálady a zánětu spojivek.

Základem dětského pokoje je celkové osvětlení, které má svítit trvale při všech činnostech a se značnou intenzitou. Proto je nejvhodnější stropní zářivkové svítidlo s krytem a se zářivkami teple bílé barvy.

Pro místní osvětlení pracovního stolu je vhodné použít stolní nebo nástěnné svítidlo s pohyblivým ramenem, které umístíme z levé strany (pro leváky z pravé strany) s kompaktní zářivkou teple bílé barvy.

Ložnice

Pro celkové osvětlení a k vytvoření příjemné atmosféry pro odpočinek a uvolnění jsou vhodná svítidla smíšená, s dobrým cloněním zdroje světla.

Osvětlení u lůžka (např.pro čtení) vyřešíme stolním nebo nástěnným svítidlem.

Předsíň, hala, šatna

Pro osvětlení těchto prostorů používáme zásadně celkové osvětlení stropním zářivkovým svítidlem.

Pokud vykonáváme v těchto prostorách i nějakou další speciální činnost, použijeme vhodné místní osvětlení.

Osvětlovací soustava

Osvětlovací soustava je tvořena:

• svítidly se světelnými zdroji jejich příslušenstvím
• elektrickým rozvodem
• ovládáním

Volba osvětlovací soustavy ovlivňuje nejen zrakový výkon, ale také energetické a ekonomické faktory osvětlení.

Vliv ovládání osvětlovacích soustav na spotřebu elektrické energie

Ovládání osvětlovacích soustav může nejen zvýšit komfort uživatelů, ale může mít také vliv na spotřebu elektrické energie na osvětlení.

Většina lidí si rozsvítí umělé osvětlení, aby měla dostatek světla pro svoji činnost, ale málo kdo osvětlení vypne, když je již nepotřebuje. Z tohoto důvodu se v praxi stále častěji využívá automatické spínání osvětlení pomocí fotočidel (v závislosti na hladině denního osvětlení) a pomocí pohybových čidel (podle pohybu osob v osvětlovaném prostoru). Osvětlení je pak v provozu pouze, když je potřeba, ale pokud svítí, tak naplno.

Podle některých údajů specialistů je možné využitím kombinace fotočidel a pohybových čidel snížit energetickou náročnost osvětlovacích soustav o 40 až 60 %.

Další možností je spojení uvedeného automatického spínání osvětlení se stmíváním. Tímto způsobem je pak možno náklady na elektrickou energii snížit až o 70 %.

Jak účelně a úsporně svítit

Účelné osvětlení znamená, že osvětlujeme jen ty místnosti a nebo jejich části, kde je osvětlení zapotřebí. Osvětlení je třeba odstupňovat podle předpokládaných činností a funkcí a přizpůsobit jej jejich změnám.

Nesvítíme tedy zbytečně na takovém místě a takovou intenzitou, kde to není opodstatněno. Z tohoto důvodu navrhujeme vždy soustavu svítidel a jejich zapínáním a vypínáním přizpůsobíme a regulujeme osvětlení podle toho, zda odpočíváme a chceme jen tlumené intimní osvětlení, nebo zda se věnujeme náročné pracovní činnosti , která vyžaduje vysokou úroveň osvětlení pracovní plochy nebo předmětu.

K tomuto účelu se zřizuje tzv. místní osvětlení, které zvyšuje úroveň osvětlení v daném místě. Musí být řešeno tak, aby dostatečně osvětlilo celou potřebnou plochu (například jídelní nebo pracovní stůl), ale přitom neoslňovalo ostatní uživatele místnosti.

Nejhospodárnější jsou přímá svítidla, která používáme pro intenzivní místní osvětlení a jejichž většina světelného toku je směrována na pracovní rovinu.

Pro celkové osvětlení a k vytvoření příjemné atmosféry pro odpočinek a uvolnění jsou vhodnější svítidla smíšená, s dobrým cloněním zdroje světla.

Nejméně hospodárné je nepřímé osvětlení, a proto jej používáme pouze výjimečně (například pro určitý estetický záměr).

Podmínky světelné pohody spoluvytvářejí všechny plochy místnosti (stěny, strop, podlaha, ale také nábytek a jeho doplňky) a proto volíme jejich barvy ve světelných tónech, které mají vyšší stupeň světelné odraznosti.

Energetický štítek K tomu, abychom se dokázali při nákupu nového elektrospotřebiče správně zorientovat, by měl i u nás v blízké budoucnosti sloužit tzv. energetický štítek (v Evropě známý pod názvem Euro-Label).

Ten obsahuje údaje o energetické náročnosti provozu získané měřením nezávislou komisí. Tato komise při měřeních vychází ze schválených metodik podle evropské normy testování. Vzhled energetického štítku je sjednocen ve všech zemích, které přistoupily k dohodě.

Pro rychlou orientaci zákazníka jsou na štítku barevné pruhy s písmeny A až G, kde označení A, B, C patří mezi zařízení úsporná a označení E, F, G mezi méně úsporná. Dále jsou zde uvedeny údaje o spotřebě energie, výrobce a další údaje, které jsou pro zákazníka při výběru spotřebiče důležité.

V brzké době by měly být energetickými štítky opatřeny veškeré domácí elektrospotřebiče, které jsou prodávány na našem trhu.

Elektrospotřebiče o vyšších příkonech

Při výběru domácího elektrospotřebiče bychom se mimo jiné měli zajímat, jaký má daný přístroj příkon. Jestliže nechceme naši peněženku zbytečně zatěžovat vyššími poplatky za elektřinu, měli bychom kupovat elektrospotřebiče energeticky nenáročné. To platí zejména pro spotřebiče o vyšších příkonech.

Mezi přístroje o vyšších příkonech patří :

• elektrický sporák
• sklokeramický varný panel
• automatická pračka
• chladnička a mraznička
• myčka nádobí
• vysavač
• žehlička
• fén
• sušička prádla

Elektrický sporák

Při volbě elektrického sporáku je vhodné se nejdříve zamyslet, co vlastně od nového pomocníka v kuchyni očekáváme. Stačí nám jenom dvě základní funkce: vaření a pečení?

• Chceme klasické litinové plotny a nebo sklokeramický varný panel?
• Budeme chtít v troubě grilovat?
• Potřebujeme mít horkovzdušnou troubu?
• Musíme mít elektronickou regulaci pečící trouby?

Až budete znát odpovědi na tyto otázky, zaměřte se dále při svém výběru hlavně na energetickou účinnost plotýnek a na tepelné ztráty trouby – klasické a horkovzdušné.

Energetická účinnost plotýnek

Je změřeno, že plotny sklokeramických varných panelů mají vyšší účinnost ze studeného stavu (při ohřevu vody do bodu varu) než litinové. Účinnost plotýnek ze sklokeramických varných panelů je v tomto případě cca 70 %. Litinové plotýnky dosahují maximální účinnosti cca 60 %.

Účinnost litinových plotýnek, které byly již ohřáty je téměř srovnatelná s plotýnkami ze sklokeramických varných panelů. Tato účinnost je nad 80 %. Je to logické, neboť se odbourala část ztráty energie spojená právě s vlastním zahřátím plotny.

Tepelné ztráty trouby – klasické a horkovzdušné

Zjišťují se tepelné ztráty, od kterých se odvozují měrné tepelné ztráty na plochu trub.

Tepelné ztráty klasické trouby jsou v rozmezí od cca 590 Wh do 1040 Wh při příkonu trouby 2100 W až 2200 W. Měrné tepelné ztráty jsou cca od 7,5 Wh/dm2 do 12,5 Wh/dm2.

Tepelné ztráty horkovzdušné trouby jsou v rozmezí od cca 570 Wh do 1060 Wh při příkonu trouby 1960 W až 2315 W. Měrné tepelné ztráty jsou cca od 7,0 Wh/dm2 do 11,0 Wh/dm2.

Skutečnou celkovou spotřebu energie elektrických sporáků je obtížné určit, protože je závislá hlavně na jejich správném používání.

Jak minimalizovat spotřebu energie při používání el. sporáku:

• dno nádoby na vaření má mít stejný průměr jako plotýnka a má být rovné
• při vaření a ohřívání mějte na nádobách pokličky – úspora energie činí minimálně 50 %
• využívejte při vaření zbytkového tepla plotny před koncem vaření
• nezahřívejte plotny bez nádob
• ohřívejte jen tolik vody, kolik skutečně potřebujete
• pro vaření potravin s delší dobou varu používejte tlakový hrnec – úspora energie je až 50 %

Chladničky a mrazničky

Spotřeba elektřiny

Údaj o spotřebě elektřiny (v kWh/24 hodin) by měl být jedním ze základních kritérií při výběru chladničky a mrazničky.

kombinovaná chladnička s mrazničkou – spotřeba u těch nejúspornějších typů by neměla přesáhnout 0,24 kWh/24 hodin (350 kWh/rok). Bohužel tyto typy nejsou nejšetrnější při nákupu k naší peněžence, protože stojí cca 30.000,–Kč

samostatná mraznička – při výběru samostatné mrazničky platí stejná pravidla jako při nákupu kombinované chladničky s mrazničkou. U těch nejúspornějších typů by spotřeba elektřiny neměla přesáhnout 0,8 kWh/24 hodin

Systém No-frost

V současné době je možno rovněž zakoupit kombinovanou chladničku s komfortním systémem zvaným No-frost, který zabraňuje tvorbě námrazy v mrazícím prostoru a nedá šanci ani jinovatce na zmrazených potravinách. Základem tohoto systému je ventilátor, který zajišťuje cirkulaci a odvádění vlhkého vzduchu z vnitřního prostoru mrazničky ven. Ceny těchto kombinovaných chladniček jsou ale vyšší a mají rovněž vyšší spotřebu elektrické energie. Rovněž některé mrazničky jsou vybaveny tímto systémem No-frost.

Další vlastnosti

Většinou jsou kombinované chladničky s mrazničkami vybavené oddělenými nastavovacími okruhy pro chlazení a mrazení. Mrazicí prostor je u nejmenších typů cca 50 litrů a u největších je cca 110 litrů. V objemech chladící části již nejsou tak velké rozdíly. Je to od cca 180 litrů do 195 litrů.

Hlučnost moderních chladniček a mrazniček je v současné době již nízká, pohybuje se cca od 35 dB do 45 dB.

Důležitým kritériem pro kupujícího je také informace, zda chladnička a mraznička je šetrná k životnímu prostředí, tedy zda v ní není použita chladící tekutina s freony.

Výběr nám doufám v blízké době usnadní energetický štítek, který nám napoví něco o energetické náročnosti provozu spotřebiče.

Rady, jak minimalizovat spotřebu

Co dělat, aby byla spotřeba energie při používání chladničky a mrazničky co nejnižší?

• Zvolte si tak velkou chladničku a mrazničku, aby její prostor byl využíván alespoň na 70 %.
• Umístěte chladničku s mrazničkou na suchém a chladnějším místě (v žádném případě ne vedle topného tělesa!).
• Pravidelně odstraňujte námrazu, (pokud nemáte systém No-frost), protože její vrstva může zvýšit spotřebu elektřiny až o 75 %.
• Teplotu v chladničce stačí udržovat na +5 °C a v mrazničce na –18 °C. Snížením teploty o 1 °C zvyšujete spotřebu energie o cca 6 %.
• Udržujte v chladničce a mrazničce přehledné uspořádání potravin – nebudete muset mít dlouho otevřené dveře ledničky a nebudete tedy zbytečně plýtvat energií.

Pračky a sušičky prádla

Možná, že ještě vlastníte a používáte staré typy praček, které mohou být již automatické a někdy si připadáte jako na rodeu, to když zrovna vaše stará (pračka) ždímá.

Pravděpodobně si ani neuvědomujete, že doma chováte energetického žrouta. Pračky vyráběné cca před 10 lety mají totiž spotřebu energií asi o 50 % vyšší.

Proto je namístě se zamyslet, jestli si nepořídit energeticky úspornější a modernější automatickou pračku.

Podle čeho vybírat automatickou pračku

Při výběru automatické pračky by nás neměla zajímat jenom konstrukce pračky a její vzhled, ale měli bychom se také informovat o jejích následujících parametrech:

• kapacita pračky – hlavní zásadou energeticky úsporného provozu pračky je využívání její plné kapacity. Pro vaši volbu při nákupu pračky by měla být proto rozhodující potřeba domácnosti, podle které zvolíte velikost náplně pračky. Ta je obvykle od 3,5 kg do 5 kg prádla.
• programy – energetická náročnost je závislá především na typu pračky a dále na tom, jakými programy je pračka vybavena (například úsporné programy: možnost nastavení 1/2 plné kapacity prádla, plnění vody podle množství prádla apod.)

Pozor ! I prací prášek rozhoduje!

Spotřebu elektřiny je možno snížit také použitím vhodného pracího prášku, který nám umožňuje snížení teploty prací lázně např.z 90 °C na 60 °C při zachované prací schopnosti. Prádlo je vhodné roztřídit tak, abychom mohli prát při nejnižší možné teplotě.

Snížením teploty z 90 °C na 60 °C se sníží spotřeba energie asi o 25 %.

Různé kategorie – různá spotřeba praček

Automatické pračky lze rozdělit podle konstrukce na pračky s přístupem zpředu (boční plnění prádla), svrchu (plnění prádla shora) a na pračky kombinované se sušičkou.

Energeticky nejúspornější modely automatických praček jsou vybaveny elektronickým systémem, který řídí průběh celého pracího cyklu, tedy praní, máchání a odstřeďování s cílem dosáhnout optimálních hodnot spotřeby elektrické energie, vody a pracích prostředků. Při praní přitom bere ohled na konkrétní druh prádla a dbá na co nejlepší výsledek praní.

Některé automatické pračky vás na předním ovládacím panelu informují o tom, kolik času zbývá do konce programu a nebo je lze naprogramovat tak, aby začaly pracovat v době s nejvýhodnější sazbou za elektrickou energii.

Výrobci praček uvádí zpravidla maximální spotřebu elektrické energie a vody na jeden prací cyklus.

Spotřeba elektrické energie je u nejúspornějších praček na 5 kg prádla maximálně 0,94 kWh a spotřeba vody 48 litrů.

Tyto nejúspornější pračky se podle energetického štítku řadí do kategorie A. Ceny energeticky nejúspornějších praček se pohybují bohužel okolo čtyřiceti tisíc Kč.

Automatické pračky střední kategorie mají spotřebu elektrické energie na 5 kg prádla od 1,1 kWh do 1,3 kWh při spotřebě vody od 65 litrů do 85 litrů. Jejich ceny se pohybují přibližně od 12 tisíc Kč do 20 tisíc Kč.

Odstřeďování

Automatické pračky lze dále rozdělit podle otáček odstřeďování: nejnižší kategorie – méně než 400 otáček za minutu střední kategorie – 400 až 800 otáček za minutu nejvyšší kategorie – 800 až 1400 otáček za minutu. Výše počtu otáček pro odstřeďování má mimo dalšího vybavení vliv na výši ceny automatických praček. Pro dobré odstředění postačuje již 500 otáček za minutu.

Sušičky

Sušičky prádla jsou velmi náročné na spotřebu elektřiny a měli bychom je využívat minimálně. nebo pouze pro řádně vyždímané prádlo. Můžeme tak uspořit 20 až 25 % elektrické energie. Mezi námi – nejlepší sušičkou prádla je slunce a vítr.

Žehlení

Co se týká žehlení prádla, doporučujeme dbát na jeho optimální vlhkost, protože příliš vlhké i příliš suché prádlo zbytečně prodlužuje dobu žehlení.

Po vypnutí žehličky můžete využít zbytkového tepla k žehlení jemného prádla.

Myčky nádobí

Výhody myčky nádobí

Spotřebujeme více energie na ruční umývání nádobí nebo na mytí nádobí v automatické myčce ? Výsledky měření nám jednoznačně ukazují, že myčky nádobí mají oproti ručnímu mytí nádobí výrazně nižší spotřebu energie (cca o 50 %).

Myčka nádobí nám šetří nejen vodu a elektrickou energii, ale také náš drahocenný čas. Pokud denně v průměru věnujeme půl hodiny času na ruční mytí nádobí, můžeme používáním myčky uspořit za rok asi sedm a půl dne volného času.

**Jak myčka nádobí pracuje?

Mytí Do drátěných košů uvnitř myčky se naskládá špinavé nádobí a to je omýváno horkou mycí vodou, která stříká pod tlakem z rotujících trysek. Voda je ohřívána elektrickým odporovým tělesem na teplotu cca 65 oC, je hnána čerpadlem a průběžně se filtruje.Aby byl vyšší mycí účinek, je používán speciální detergent, který nádobí odmašťuje.

Oplachování Nádobí je oplachováno čistou vodou s přídavkem speciální chemikálie, která napomáhá tomu, aby na usušeném nádobí nezůstávaly stopy po kapkách.

Sušení Sušení je prováděno buď akumulovaným teplem, nebo jsou k ohřevu sušícího vzduchu osazena topná tělesa, případně je sušení prováděno systémem TURBO, kdy se při sušícím procesu odvádí vlhko z myčky pomocí turbínky. Po skončení mycího cyklu je třeba nádobí vyjmout a odstranit nečistoty zachycené ve filtrech.

Který druh nádobí lze v myčce umývat?

Myčka nádobí je vhodná pro:

• nádobí z nerez oceli
• porcelánové nádobí
• skleněné nádobí.

V myčce se nedoporučuje umývat:

• nádobí a příbory ze stříbra, hliníku a zinku
• nádobí s teflonovým povrchem
• měděné pánve a kotlíky
• příbory a kuchyňské nože s dřevěnou rukojetí (rychlé vysušení může způsobit popraskání a kroucení dřeva)
• dřevěná prkénka a vařečky
• také sklo se zlatými ozdobami a nádobí z některých plastů může v myčce utrpět.

Druhy myček a jejich pořizovací ceny

Myčky nádobí můžeme rozdělit zpravidla do třech kategorií:

• Myčky široké 60 cm – pojmou 12 jídelních souprav – jsou vhodné pro vícečlenou rodinu.
• Myčky šíře 45 cm – pro 8 až 9 jídelních souprav – vhodné pro kuchyně panelákového typu.
• Malé stolní myčky nádobí – pro 4 sady nádobí – vhodné například pro kanceláře nebo dvoučlenné rodiny.

Nejlevnější a konstrukčně a programově nejjednodušší myčky nádobí lze pořídit již za cenu okolo 12.000,–Kč. Tyto myčky nepatří ovšem do kategorie energeticky úsporných.

Jako energeticky úspornější a šetrnější k životnímu prostředí jsou myčky renomovaných značek, které je možno v obchodech zakoupit v cenách od cca 18.000,–Kč. Hlučnost myček je u kvalitních typů od 38 dB do 50 dB.

Spotřeba vody a elektřiny

Myčky nádobí je možno rozdělit a posoudit podle úspory vody a spotřeby elektrické energie. Předpokladem úspory energií je programové vybavení myčky (úsporný program, bioprogram) a používání speciálních mycích bioprostředků, které nám umožňují provádět mytí již při teplotách 40 až 50 °C.

Myčku šíře 60 cm je možno považovat za úspornou, pokud se její spotřeba vody pohybuje okolo 20 litrů a spotřeba elektrické energie okolo 1,6 kWh na jeden mycí cyklus. Při úsporném programu se tyto hodnoty snižují na 15 litrů a na 0,9 kWh.

Nejúspornější typy myček šíře 60 cm pro 12 jídelních souprav mají spotřebu elektrické energie 1 kWh a spotřebu vody 17 litrů na jeden mycí cyklus.

Na spotřebě elektrické energie se podílí největším dílem odporové elektrické těleso, které slouží k ohřevu mycí vody. Úspornější myčky mají možnost navolit různé teploty vody (od 45 °C do 75 °C) a umožní nám tak snížit spotřebu elektrické energie.

Další možnost úspory elektřiny mají myčky, které lze připojit dle pokynů výrobce na přívod teplé vody. Úspora elektrické energie je u takové myčky 50 % a více!

Oběhové čerpadlo mycí a oplachové vody se na celkové spotřebě elektrické energie myčky podílí asi deseti procenty.

Analýzy nákladů na provoz myčky za dobu její životnosti ukazují, že náklady na vodu tvoří jen asi 10 % z nákladů na elektrickou energii.

Myčky ve vyšší třídě energetické účinnosti mají zpravidla podprůměrnou spotřebu vody.

V zemi, vodě i ve vzduchu je obsaženo nesmírné množství tepla, avšak jeho nízká teplotní hladina neumožňuje jeho přímé využití pro účely vytápění. Pokud chceme využít teplo látek o nízké teplotě (nízkopotenciální teplo), musíme je převést na teplotu vyšší, tepelné čerpadlo dělá totéž s teplem.

Činnost tepelného čerpadla využívá fyzikální jevy spojené se změnou skupenství pracovní látky – chladiva. Ve výparníku tepelného čerpadla chladivo při nízkém tlaku a teplotě odnímá teplo zdroji nízkopotenciálního tepla, dochází k varu. Páry chladiva jsou stlačeny, zahřívají se a v kondenzátoru předávají kondenzační teplo ohřívané látce. Tím se opět ochlazují a zkapalňují. Celý oběh je uzavřen odvodem chladiva do výparníku přes expanzní ventil, který snižuje tlak kapalného chladiva.

Podle způsobu, jakým se uskutečňuje odsávání par z výparníku a zvýšení jejich tlaku na kondenzační, dělí se tepelná čerpadla na kompresorová (nejběžnější druh), absorpční (zřídka se vyskytující) a hybridní (obvykle zakázková výroba). Typ tepelného čerpadla se určuje podle druhu ochlazované a ohřívané látky. Nejobvyklejší kombinace jsou:

• vzduch / voda
• vzduch / vzduch
• nemrznoucí kapalina / voda
• země / voda
• voda / voda.

Tepelná čerpadla nalezla uplatnění v oblasti komunální i průmyslu. TČ využívají zdroj energie, jenž není většinou obnovitelný, spíše nevyčerpatelný – teplo skryté v hlubinách země, ve vodě, ve vzduchu

Kombinovaná výroba se vyznačuje nižší spotřebou paliva v porovnání s oddělenou výrobou tepla ve výtopnách a výroby elektřiny v kondenzačních elektrárnách (vztaženo na stejné množství těchto dvou forem užitečné energie). Energetické využití paliva je proto podstatně vyšší.

Využívání kombinované výroby znamená významnou úsporu neobnovitelných fosilních paliv a v této úspoře odpovídající snížení emisí škodlivin ze zdrojů energie v globálním měřítku.

Kombinované výroby tepla a elektrické energie je možno dosáhnout za pomoci několika typů zařízení lišících se způsobem i stupněm přeměny primárního paliva na obě sledované složky (elektrická energie, teplo). Jedná se o tzv. parní, plynovou a paroplynovou, případně o tzv. palivové články.

Při rozhodování o typu a instalovaném výkonu kogenerační jednotky je nutno brát v úvahu všechna uvedená hlediska s přihlédnutím k podmínkám subjektu, do něhož má být instalována:

• denní a roční harmonogram spotřeby tepla a elektrické energie (u komunálních zdrojů jen tepla, el. energie bude dodávána ze sítě)
• druh požadovaného teplonosného media
• dostupnost jednotlivých paliv
• stávající instalovaný výkon kotlů a jejich teplotní a tlakové parametry.

Ochrana klimatu a nerostného bohatství si žádá vyrábět energie šetrnějším způsobem, tak aby dopady na životní prostředí byly co nejmenší, zanedbatelné, či vůbec žádné. Tuto cestu představuje zejména využívání obnovitelných zdrojů energie a druhotných zdrojů. Mezi tyto „čisté“ zdroje energie řadíme využívání biomasy k energetickým účelům, energii Slunce, větrnou a vodní energii, ale také geotermální energii. Na výsluní je také používání tepelných čerpadel k vytápění a kogeneračních jednotek, nebo-li společné výroby tepla a elektrické energie. Přínosy vyššího využívání obnovitelných zdrojů energie znamenají především snížení různých exhalátů, zejména emisí CO2, vytváření nových pracovních příležitostí v regionu, zvýšenou péči o krajinu, snížení nákladů na klasická paliva a v neposlední řadě podporu rozvoje regionu.

Sluneční energie

Sluneční záření je nositelem základní, neustále na Zemi dopadající energie, bez které by zde neexistoval život. Lze ho využít k výrobě tepla, elektrické energie i chladu mnoha technickými způsoby, závislými na našich požadavcích a místních podmínkách. Na území České republiky lze sluneční záření velmi dobře využít. Celková doba slunečního svitu (bez oblačnosti) je od 1 400 do hodin za rok. Na plochu jednoho čtverečního metru dopadne ročně průměrně 1 100 kWh energie. Z těchto čísel je vidět, že při dobré účinnosti solárního systému lze získat z poměrně malé plochy (podstatně menší než je střecha rodinného domku) poměrně velký výkon. Je několik možností, jak přeměnit energii slunečního záření na jinou, pro nás použitelnou formu. Nejlepších výsledků se obvykle dosáhne kombinací jednotlivých systémů. Přeměna slunečního záření na teplo se nazývá fototermální a může být buď pasivní (např. prosklené fasády, zasklené lodžie), nebo aktivní pomocí přídavných technických zařízení. Pro celoroční přípravu teplé užitkové vody (TUV), ohřev bazénové vody či přitápění budov slouží sluneční kolektory. Fotovoltaické články jsou dalším zařízením využívající energii Slunce. Dnes jsou fotovoltaické články nejrozšířenější způsob, jak získat elektřinu přímo ze Slunce. Důležitá čísla (aktivní solární systémy):

• Celková doba slunečního svitu v ČR (bez oblačnosti) 1 400 – 1 700 h/rok
• celková dopadlá energie na vodorovnou plochu 950 – 1 150 kWh/m2.rok
  • účinnost solárních kolektorů (dle umístění a využití) 50 – 80 %/rok
• optimální orientace kolektorů J – JZ
• optimální sklon pro celoroční provoz kolem 45°
• solární ohřívač pro čtyřčlennou rodinu 300
• životnost kovových kolektorů dle typů a použití 20 – 30 let

Větrná energie

Větrná elektrárna přeměňuje kinetickou energii větru na energii elektrickou. Zařízení slouží jako izolovaný zdroj energie, nebo může být připojen do rozvodné sítě. Vítr vzniká tlakovými rozdíly mezi různě zahřátými oblastmi vzduchu v zemské atmosféře. Rychlost větru, která je nejdůležitějším údajem při využívání jeho energie, je úměrná velikosti tlakového rozdílu. Poblíž zemského povrchu je toto proudění ovlivňováno členitostí povrchu, ale s rostoucí výškou se rychlost větru logaritmicky zvyšuje. Měření rychlosti větru se provádí nejčastěji miskovými anemometry. Ačkoli naše republika nemá tak výhodné podmínky pro využití větrné energie jako přímořské státy (Dánsko, V. Británie), i u nás existují některé příhodné lokality s vyššími průměrnými rychlostmi větru. Nejrozšířenějším typem jsou elektrárny s vodorovnou osou otáčení, pracující na vztlakovém principu, kde vítr obtéká lopatky s profilem podobným letecké vrtuli. Moderní větrné elektrárny mají obvykle tři lopatky. Z hlediska konstrukce se od sebe značně liší elektrárny malých výkonů (minielektrárny s výkonem do 5 kW), které slouží především jako zdroj nízkého napětí pro rekreační objekty, rodinné domy apod., a elektrárny velkých výkonů (v současné době realizované výkony 650 kW až 1 500 kW), určené k dodávce energie do veřejné elektrické sítě. Velké VE mají průměr rotoru 40 až 60 m a věž o výšce okolo 50 m. Moderní větrné elektrárny představují velmi vyspělou technologii splňující stanovená hygienická i jiná kritéria. Před realizací záměru výstavby VE je nutné brát v úvahu některé skutečnosti:

• umístění lokality (stavba v CHKO velmi komplikuje povolovací řízení)
• geologické podmínky (únosnost podloží)
• přístupnost pro stavební mechanismy
• vyřešení majetkoprávních vztahů ohledně pozemku, postoj místních úřadů, možnost vlastnictví či dlouhodobého pronájmu pozemku
• vzdálenost elektrického vedení a kapacita trafostanice
• dohodu s příslušnou rozvodnou společností o připojení a výkup elektrické energie
• splnění příslušných hygienických předpisu

Větrné elektrárny – tak jako dávné větrné mlýny – mohou s krajinou žít desítky let, aniž by ji postupně ničili kouřem, prachem a popelem. Větrná energie patří k nejčistším dostupným energetickým zdrojům.

Vodní energie

Česká republika je svou geografickou polohou (leží na rozvodí tří moří, řeky zde pramení) přímo předurčena k využití vodní energie v malých vodních elektrárnách (MVE). Energie vodního toku je tvořena dvěmi formami této energie. Kinetická energie je ve vodních tocích dána rychlostí proudění, která je závislá na spádu toku. Její využití je možné vodními rovnotlakými stroji, založenými na rotačním principu (vodní kola, turbíny typu Bánki a Pelton). Energie potenciální vzniká získáním hladiny vody o větší výšce, z níž voda proudí vhodným přivaděčem do míst s nižší hladinou. Rozdíl těchto dvou výškových potenciálů vytváří tlak, který se využívá v přetlakových (reakčních) soustrojích (turbíny typu Kaplan, Francis, Reiffenstein, turbíny vrtulové a vhodná čerpadla turbínového provozu). Základní parametry, které je třeba znát pro určení hydroenergetického potenciálu, jsou využitelný spád a odtoková křivka toku (průtočné množství vody v daném profilu, které chceme využít). Vodní elektrárny se na celkovém instalovaném výkonu v republice podílejí zhruba 17 % a na výrobě necelými 4 %. Technicky využitelný potenciál řek ČR činí 3 380 GWh/rok. Z toho potenciál využitelný v MVE je 1 570 GWh/rok. Dnes využitý potenciál v MVE činí zhruba 30 %, tj. cca 500 GWh/rok. Turbíny se rozlišují:

• podle uspořádání na vertikální, horizontální, šikmé
• podle způsobu přivádění vody na přímoproudé, kolenové, kašnové, spirální, kotlové
• podle spádu na nízkotlaké (do 10 m), středotlaké (do 100 m), vysokotlaké (nad 100 m)

Členění malých vodních elektráren

Za malou vodní elektrárnu je považována každá s výkonem do 10 MW. Podrobněji se podle výkonu MVE dělí na:

• průmyslové (od 1 do 10 MW)
• závodní, nebo veřejné (od 100 do 1 000 kW)
• drobné, nebo minielektrárny (od 35 do 100 kW)
• mikrozdroje, nebo také mobilní zdroje (pod 35 kW)

Aby byla elektrická energie vyrobená v MVE opravdu „čistá“, je třeba dodržovat některá pravidla již při výběru lokality, přípravě projektové dokumentace, vlastním provádění stavby a hlavně při provozu. Nejčastěji diskutovaná problematika:

• vhodné začlenění do reliéfu lokality
• dodržování odběru sjednaného množství vody
• odstraňování naplavenin vytažených z vody
• předcházet kontaminaci vody ropnými produkty
• provozovat MVE s co nejnižším akustickým projevem

Biomasa

Biomasou rozumíme veškerou hmotu organického původu, jde o veškerou živou hmotu. Jedná-li se o biomasu související s energetikou, jde nejčastěji o přírodní a zemědělské produkty (dřevo rychlerostoucí energetické plodiny) nebo o organické zemědělské, průmyslové a komunální odpady (např. dřevní odpad, slámu, a jiné zemědělské zbytky a exkrementy užitkových zvířat).V našich podmínkách se jedná především o využití biomasy z následujících zdrojů:

• Přírodní – dřevní odpady, sláma ze zemědělské produkce, traviny, rychlerostoucí energetické plodiny.
• Průmyslové – kejda a chlévská mrva pro produkci a využití bioplynu, kapalná biopaliva (bionafta, etylalkohol).
• Komunální – využití kalů z čistíren odpadních vod pro produkci a využití bioplynu, bioplyn ze skládek odpadů a technologických procesů.

Využití biomasy lze rozdělit do několika podskupin. Energii lze získávat z biomasy termochemickou nebo biochemickou přeměnou. Rozlišujeme biomasu „suchou“ (např. dřevo) a „mokrou“ (např. kejda). Od toho se odvíjejí dvě základní technologie zpracování:

• suché procesy (termochemická přeměna)
  • spalování
  • zplyňování
• mokré procesy (biochemická přeměna)
  • fermentace (produkce etanolu)
  • anaerobní vyhnívání (produkce bioplynu)

Zvláštní podskupinu potom tvoří lisování olejů a jejich následná úprava, což je v podstatě mechanicko-chemická přeměna (např. výroba bionafty a přírodních maziv).

Význam energie z biomasy:

• je obnovitelná a každoročně dorůstá
• je neutrální z hlediska emise CO2 při jejím růstu a spalování. Konkrétně lze uvést, že pro rostlinnou produkci 1 tuny biomasy se spotřebuje cca 1,6 t CO2. Stejné množství CO2 se uvolní při spalování 1 tuny biomasy
• může představovat místní zdroj tepelné energie a pro pěstování energetických plodin lze využít přebytečnou zemědělskou půdu
• může do značné míry nahradit ostatní druhy fosilních paliv a s jejím vyšším využíváním jsou spojeny nové pracovní příležitosti

Použití metody EPC (z angl. Energy Performance Contracting) je především vhodné na projekty týkající se úspor vynaložených finančních prostředků na nákup energií ve školských či zdravotnických zařízeních, při správě veřejných budov a nájemných domů, popř. domů bytových družstev nebo sportovních zařízení apod.

Možnosti úspor energie v budovách uvedených zařízení jsou velmi výrazné, mohou činit 40 i více procent současných nákladů. K naplnění záměru dosáhnout takovýchto úspor jsou však zapotřebí dva faktory, kvalifikovaný a vysoce odborný projekt, jak těchto úspor dosáhnout a finanční prostředky na pokrytí počáteční investice. Abychom mohli začít šetřit energií ve větší míře než jen používáním spořivých žárovek (což je také důležité), je nejprve nutná finanční investice do technologie zaručující úspory energie, což je při současném stavu veřejných financí často hlavní příčinou, proč nedochází k vyhledávání a realizaci úsporných opatření.

Vyřešení tohoto problému je hlavní devizou metody EPC. Firmy energetických služeb (ESCO) nabízejí svým zákazníkům, že jim odhalí možnosti úspor, navrhnou a zrealizují jim kompletní dodávku a montáž dohodnutých zařízení na klíč, zajistí finanční prostředky na výstavbu celého projektu a taktéž garantují dosažení slibovaných úspor. Tím, že firmy ESCO na sebe přebírají zodpovědnost, že projekt EPC bude generovat dostatek finančních přínosů, nemá zákazník v těchto projektech žádnou starost o to, kolik projekt uspoří a zda tak bude mít dostatek prostředků na splácení nákladů vynaložených na projekt. Metodu EPC lze tudíž popsat jako zaručení předpokládaného snížení spotřeby energie, která se projeví v úsporách provozních nákladů, které jsou zpětně použity na splácení původní investice. Zákazník tedy po dobu trvání smlouvy splácí z dosažených úspor veškeré náklady projektu.

K představení metody EPC a diskuzi o této problematice je určen seminář pořádaný Energetickou agenturou Vysočiny. Seminář je určen především pro zástupce obcí, měst a dalších samosprávných orgánů, které mají ve své správě nemovitosti, například budovy úřadů, škol, nemocnic, sportovních a kulturních zařízení apod.

Teplo, které je dodávané do objektu vytápěním, z něj uniká do prostředí s nižší teplotou obvodovými konstrukcemi (stěny, podlaha, okna, dveře, střecha). Aby teplota v objektu neklesala, musí být neustále doplňováno. Není možné této ztrátě tepla úplně zabránit, pouze ji můžeme zpomalit, snížit.

Zhodnocení objektu z hlediska tepelných ztrát, zhodnocení tepelně izolačních vlastností by mělo vždy proběhnout před přípravou a realizací úprav topné soustavy, zdroje tepla, před regulací. Zateplením dojde ke snížení spotřeby energie na vytápění, a tak je možné využít výkonově menší zdroj tepla, zefektivní se topný systém, což se projeví jak v provozních nákladech, tak u nově budovaných systémů v pořizovacích investičních nákladech. Snížení tepelných ztrát je také základem pro efektivní využití obnovitelných a alternativních zdrojů energie. Kromě ekonomickýchpřínosů má zateplení i pozitivní vliv na zvýšení kvality využití objektu (tepelná pohoda, vlhkost, eliminace výskytu mikroorganismů, atd.).

Tabulka rozložení ztrát v různých částech obvodové konstrukce v různých typech domů

Rozdělovat zateplovací systémy můžeme z různých hledisek:

• Podle polohy umístění zateplovacích systémů
  • Vnější (venkovní) zateplení
  • Vnitřní zateplení
• Podle druhu tepelných izolantů
• Podle způsobu provádění a materiálového řešení
  • Omítkové
  • Kontaktní
  • Vytvoření sendvičového zdiva

Zateplení obvodových stěn

• Odvětrané se zavěšenou tepelně izolační konstrukcí (montované)
• Neodvětrané vnější zateplení (kontaktní)
• Omítkové zateplení
• Vnitřní zateplení

Omezení tepelných ztrát střechou

Představuje 15 – 20%z celkové ztráty tepla u rodinných domků a asi 5 až 8% u bytových nájemních objektů. Tyto ztráty podle původního výchozího stavu konstrukcí mohou být sníženy až na polovinu. Před realizací je důležité rozhodnutí a dalším využívání půdních prostor. Zda půdní prostor zůstane zachován původnímu účelu nebo bude využíván k bydlení. Vzájemné porovnání zateplovacích systémů

Výhody

Nevýhody

Základní podmínky pro úspěšnou realizaci zateplení

• Analýza výchozího stavebně technického stavu budovy a jednotlivých konstrukcí.
• Zjištění hlavních příčin tepelných ztrát.
• Zjištění energetické bilance tepelných ztrát a zisků před a po provedení jednotlivých úprav spolu s ekonomickým hodnocením – výpočet návratnosti vložených finančních prostředků.
• Volba vhodné technologie zateplení, která bude optimálním řešením z hledisek technických, ekonomických, architektonických, atd.
• Vyvarovat se předimenzování u zateplení z vnitřní strany, které vede k narušení teplotního a vlhkostního režimu v konstrukci, k promrzání vnější konstrukce či k povrchové kondenzaci a vzniku plísní.
• Vyvarovat se porušení akumulačního vlivu konstrukce, které vede k promrzání a následnému vzniku trhlin a jiných poruch konstrukcí.
• Používat k zateplení certifikovaných materiálů, navržený zateplovací systém musí splňovat zákonné podmínky pro uplatnění na českém trhu (prohlášení o shodě).
• Dodržovat pokyny předepsané výrobcem zateplovacího systému.
• Při realizaci odbornou firmou trvat na uzavření řádné písemné smlouvy, která by měla obsahovat předmět díla (rozsah prací), termín provedení, podmínky převzetí dokončeného díla, záruční a servisní podmínky (záruční doba ze zákona je minimálně 3 roky), včetně pozáručního servisu, řešení provozu objektu v době stavby, cenu i způsob financování a smluvní pokutu pro případ neplnění povinností. Rozsah prací je nejlépe vázat na projektovou dokumentaci, kvalitativní podmínky díla se vyplatí určit podmínkou „Dílo musí splňovat všechny požadavky platných zákonů, vyhlášek a českých technických norem“.
• Průběžně kontrolovat kvalitu díla.

Přínosy zateplení

• Zateplením se sníží výdaje na vytápění objektu, což je jedna nejnákladnějších položek provozních nákladů.
• Zateplením dojde ke snížení spotřeby energie potřebné na vytápění objektu, a tak umožní instalovat menší, levnější zdroj tepla. Topnou sezónu lze zahájit později a ukončit dříve.
• Sníží se zatížení otopného systému, otopný systém lje možné provozovat při menším teplotním spádu.
• Zateplení umožní zvýšení kvality využití objektu.
• Přínosy ze zateplení mají trvalý, dlouhodobý charakter.
• Zateplením se odstraní kondenzace vodní páry na vnitřním povrchu obvodových konstrukcí. Ta bývá často jedna z příčin vzniku a růstu plísní.
• Zateplením se sníží riziko poruch povrchových úprav konstrukcí zamezením dilatací, vlivem promrzání či přehřívání.
• Vnějším zateplením se plně využijí akumulační vlastnosti budovy, sníží se nejen tepelné ztráty v chladných obdobích, ale sníží se přehřívání budovy v letním období.
• Snížení tepelných ztrát je také základem pro efektivní využití obnovitelných a alternativních zdrojů energie.
• Odstraní se příčiny přímého zatékání dešťové vody obvodovou konstrukcí.
• Zateplení příznivě ovlivňuje vnitřní vlhkostní režim konstrukce.
• Zateplení chrání původní povrch před agresivitou ovzduší např. zamezení koroze výstuže, karbonace betonu.
• Zateplení objektu se sekundárně odráží ve zlepšení životního prostředí díky snížení spotřeby paliv.
• Velmi často dojde k zkvalitnění architektonického vzhledu – panelová zástavba,…

Nevýhody zateplení

• Poměrně investičně náročné úsporné opatření s delší dobou návratnosti.
• Náročná předrealizační i vlastní realizační fáze.
• Nevýhody vyplývají zejména z chybně provedeného zateplení – nedodržení technologických postupů – vznik tepelných mostů, kondenzace vlhkosti, vznik plísní, hub, poruchy stavebních konstrukcí – vlivem promrzání, vlhnutí, atd.